Fishermans Oslavany

Boj trval asi 20 – 30 min. a já mezi tím požádal Jirku, aby až ji přitáhnu ke břehu, chytil do rukou a vyhodil na břeh, protože podběrák jsme neměli. Souhlasil, lehl si na břicho a čekal až se ryba vynoří.

     Je to už téměř 30 let, tedy v roce 1976, co se stavěla naše dálnice a já jsem byl jeden z tisíců těch, kteří na ni pracovali. Tak tomu bylo i kolem vánoc toho roku. 
     Bydleli jsme na ubytovnách v jedné malé obci nedaleko VD Želivka. Do prodejny Jednoty naváželi rybáři kapry na štědrovečerní večeře a mezi nimi se občas vyskytla i jiná rybka než kapr. Tak se stalo, že s vánoční pochoutkou, byl dodán i lín. Po delším přesvědčování paní prodavačky mě nakonec zmíněnou rybu prodala. Jeho rozměry si už nepamatuji a nejsem si ani jist, jestli jsem je zjišťoval. Jedno si ale pamatuji dodnes a asi na to nikdy nezapomenu.
     Byli jsme mladí a na zmíněnou přehradu jsme v létě chodili na tzv. běžecký lístek lovit po večerech candáty a přes den štiky. Je to nádrž na pitnou vodu a tak lov ryb je tam dodnes zakázán. No a na některého z těchto dravců jsme se vypravili s mým kolegou právě před vánocemi a s línem.
     Vyrazili jsme ráno ještě za tmy, aby nás nikdo neviděl, došli k vodě, nastražili lína a nahodili. Vzhledem k tomu, že to bylo v prosinci, byla tehdy dost velká zima. Foukal silný vítr a i když nemrzlo, klepali jsme za chvíli oba dva kosu a tak jsme se začali po břehu honit, abychom se zahřáli.
     Po dvou hodinách, kdy už bylo světlo a nám skutečně neuvěřitelná zima, jsme to chtěli zabalit a jít do tepla naší kanceláře se ohřát. Začalo dokonce hustě sněžit a vločky létaly díky větru kolem nás téměř vodorovně. Kolega mi nadával, že jsem ho k tomuto zoufalému činu přesvědčil a že už to nemůže vydržet, že už jde ,,domů", mi nakonec navrhl, že si ještě zapálíme a potom zabalíme udici a dáme si odchod.
     Nevím, jestli to bylo tou zimou, ale tu cigaretu měl vybafanou v rychlosti blesku a že už nečeká a jde. Když ušel asi 20 metrů a já vzal prut do ruky, abych ho smotal, potopila se káča a šňůra se začala odvíjet takovou rychlostí, že nebylo pochyb. Byl to záběr. Křikl jsem na Jirku, to byl ten můj kolega, ať se vrátí a pomůže mi.
     Boj trval asi 20 – 30 min. a já mezi tím požádal Jirku, aby až ji přitáhnu ke břehu, chytil do rukou a vyhodil na břeh, protože podběrák jsme neměli. Souhlasil, lehl si na břicho a čekal, až se ryba vynoří. A to byl kámen úrazu. Když jí uviděl,okamžitě se zvedl od vody s tím, že se nedá pokousat a nebo stáhnout do studené vody. A asi věděl o čem mluví.
     Dal jsem mu prut do ruky, já si lehl, abych mohl zubatku dostal z vody. Podotýkám, že břeh mohl být tak 60 – 70 čísel vysoko. Štiku jsem chytil pod žábrami a chtěl jsem jí vytáhnout, ale v momentě, kdy už měla hlavu zhruba na úrovni břehu sebou hodila, já držel a vrstva čerstvého sněhu na šikmém břehu udělala taky své. 
     Poprvé a doufám, že naposled jsem se v prosinci koupal a málem se utopil.Vatovaný kabát okamžitě nasákl vodou tak, že se nedal unést a já měl co dělat abych se ho zbavil. V místě byly asi 2 m vody,protože břeh byl opravdu dost strmý a já měl co dělat, abych se na něj s pomoci kamaráda dostal. Ten, když viděl co se mi stalo, zahodil prut a snažil se mi pomoci na pevninu. Těsně u břehu jsem pod nohou narazil buď na zatopený pařízek, nebo kámen, kde jsem se mohl zapřít a tak se nám podařilo i tu štiku dostat.

     Cesta k vodě nám tenkrát trvala asi 15 minut, ale zpět na ubikace asi půl hodiny. Štika měřila 118 cm, zvážit jsem ji neměl kde. Poprvé na vánoce jsme měli oba místo kapra štiku, kterou mi žena servírovala do postele, kde jsem strávil veselé svátky vánoční. Od té doby jsem větší štiku nechytil a na běžecký lístek přestal chytat.
     Na závěr bych chtěl touto cestou ještě jednou poděkovat Jirkovi, kterého jsem od doby, co jsme na dálnici skončili neviděl a ani o něm neslyšel, ale vzhledem k tomu, že ho rybolov bavil, věřím, že chytá ryby a určitě tyto stránky navštěvuje a z mého článku se pozná.

      Díky Mira